Greenscreen focení: jak fotit a natáčet na zeleném pozadí

Zelené pozadí za posledních pár let přestalo být výsadou televizních studií. Dnes ho využívají tvůrci streamů, produktová videa, reklamy i portrétní fotografie, kde je potřeba vyměnit pozadí za cokoli jiného. Princip je jednoduchý: nafotíte nebo natočíte subjekt před sytě zelenou plochou a v postprodukci tuto barvu odmažete, takže na její místo dosadíte libovolné pozadí. Jenže mezi „jednoduchým principem" a čistým výsledkem stojí několik technických detailů, na kterých to nejčastěji padá. V tomto návodu projdeme, jak zelené pozadí nasvítit, jak daleko před ním stát, co si vzít na sebe a jak vypadá základ keyingu, abyste odešli s materiálem, který se dá skutečně použít.

Proč se používá zrovna zelená?

Zelená a modrá se pro klíčování používají proto, že jsou nejdál od odstínů lidské kůže. Software v postprodukci hledá jednu konkrétní barvu, kterou má odstranit — a pokud by touto barvou byla například červená nebo tělová, ukrojil by z Vás kus obličeje nebo rukou. Zelená se navíc chytá čipů většiny dnešních kamer a foťáků nejcitlivěji, takže drží nejvíc detailu a jde odmazat čistěji než modrá.

Modré pozadí má pořád své místo — hodí se, když má subjekt na sobě výrazně zelené prvky nebo když natáčíte za šera. Pro naprostou většinu běžných situací ale zelená vyhrává. Pravidlo je jednoduché: pozadí má být té barvy, kterou na sobě ani v ruce nemáte.

Jak nasvítit pozadí a subjekt odděleně?

Tady se rozhoduje o tom, jestli bude keying čistý, nebo utrápený. Klíčové slovo je oddělení: pozadí a subjekt svítíte dvěma nezávislými sadami světel, které se navzájem neovlivňují.

Pozadí potřebuje být nasvícené naprosto rovnoměrně — bez tmavších rohů, bez horkých míst, bez stínu, který na něj vrhá subjekt. Ideál je plochá, jednolitá zelená plocha po celém záběru. Toho docílíte dvěma světly namířenými na plátno z obou stran pod mírným úhlem tak, aby se jejich dosvit uprostřed potkal a intenzita byla všude stejná. Pomůže, když světla na pozadí opatříte měkčím nástavcem, aby nevytvářela ostré přechody.

Subjekt svítíte úplně samostatnou sadou. Důležité je, aby světla mířená na Vás nedopadala na pozadí a naopak — jinak si do zelené vnesete stíny nebo si na sobě vytvoříte zelené lemy. Když si nejste jistí rovnoměrností pozadí, funguje osvědčený trik: podívejte se na plátno přimhouřenýma očima nebo si udělejte zkušební snímek a zkontrolujte, jestli není jeden roh tmavší.

Kolik světel je potřeba?

Na slušný výsledek stačí čtyři: dvě na pozadí a dvě na subjekt (hlavní a doplňkové). Kdo chce subjekt lépe oddělit, přidá ještě protisvětlo zezadu, které nakreslí po obrysu jemnou linku a pomůže Váš obrys od pozadí ještě víc odlepit.

Jaké světlo použít na samotný subjekt?

Pro pozadí chcete tvrdší, směrované světlo, které pokryje plochu. Pro subjekt je to naopak — měkké, rozptýlené světlo, které Vás nasvítí bez ostrých stínů. Měkké světlo získáte tak, že zdroj protáhnete přes softbox nebo jiný difuzní nástavec: světlo se rozlije, přechody mezi světlem a stínem změknou a pleť vypadá přirozeně.

Měkké světlo má u greenscreenu ještě jednu praktickou výhodu — nevytváří na subjektu tvrdé stíny, které by později „hádaly" s dosazeným pozadím. Když budete subjekt komponovat například do nasvíceného interiéru, měkký, neutrální základ se do nového prostředí vloží mnohem uvěřitelněji než tvář rozseknutá ostrým bočním stínem. Myslete i na to, aby směr a teplota světla na subjektu zhruba odpovídaly tomu, co plánujete dosadit za pozadí — postava nasvícená zleva působí rušivě na pozadí, kde slunce zjevně svítí zprava. Tyhle úvahy si vyjasněte ještě před focením, ne až u počítače.

Jak daleko před plátnem stát?

Nejčastější chyba začátečníků: přilepit se zády k zelené. Čím blíž plátnu stojíte, tím víc se od něj odráží zelené světlo zpět na Vás — na vlasech, ramenou a bocích vzniká zelený nádech, kterému se říká spill. A právě spill dělá v postprodukci největší potíže, protože software neví, jestli je zelená na Vašem rameni pozadí, nebo součást subjektu.

Řešení je prosté: odstupte od plátna. Metr a půl až dva metry odstupu obvykle stačí, aby se odražená zelená rozptýlila dřív, než na Vás dopadne. Větší odstup má ještě jednu výhodu — pozadí se Vám lehce rozostří, takže nerovnoměrnosti a případné záhyby látky přestanou být vidět. Pokud Vám prostor dovolí odstoupit, udělejte to vždycky.

Co si vzít a nevzít na sebe?

Platí jediné železné pravidlo: nic v barvě pozadí. Zelené triko, zelený šátek nebo zelený potisk z Vás v záběru zmizí spolu s pozadím a zůstane po nich průhledná díra. Stejně zrádné jsou i odstíny, které mají k zelené blízko — žlutozelená, khaki, některé tyrkysové.

Vyhněte se také lesklým a průsvitným materiálům. Lesklá látka odráží zelenou z pozadí a chová se pak jako malý zelený reflektor. Průsvitné látky, jemné vlasy nebo roztřepené okraje jsou obecně na keying nejnáročnější, protože jimi pozadí částečně prosvítá. Nejlíp se klíčují matné, sytější barvy s jasným okrajem. Když víte, že budete mít vlasy rozpuštěné, počítejte s tím, že jemné pramínky budou vyžadovat v postprodukci víc péče.

Jak vypadá keying v postprodukci?

Samotné odmazání zelené — keying — funguje ve všech střihových i grafických programech v jádru stejně, takže princip pochopíte nezávisle na tom, co používáte.

Program dostane instrukci, kterou barvu má považovat za průhlednou. Kápnete pipetou do zelené plochy a software vytvoří masku: všechno, co se té zelené blíží, zprůhlední, zbytek nechá být. Pak masku doladíte dvěma parametry — jak přesně se barva musí shodovat, aby zmizela, a jak měkký má být okraj mezi subjektem a dírou. Tady se vyplatí čisté nasvícení z natáčení: čím rovnoměrnější pozadí, tím jednodušší maska a tím míň se musíte trápit s okraji.

Skoro vždy přijde na řadu ještě potlačení spillu — funkce, která odečte zelený nádech z okrajů subjektu. Pokud jste dodrželi odstup od plátna, bude téhle práce minimum. Nakonec pod subjekt vložíte nové pozadí a doladíte, aby barvy a jas obou vrstev seděly k sobě. Zlaté pravidlo zní: čím líp materiál nafotíte, tím míň času strávíte u počítače. Špatně nasvícené pozadí nedožene ani sebelepší software.

Jakých chyb se vyvarovat?

• Nerovnoměrně nasvícené pozadí. Tmavší rohy nebo horké místo uprostřed rozbijí masku. Kontrolujte plochu ještě před prvním záběrem.
• Přilepení k plátnu. Bez odstupu dostanete zelený spill po celém obrysu. Odstupte alespoň na metr a půl.
• Stín na pozadí. Když subjekt vrhá stín na zelenou, software si s tou plochou neporadí. Oddělte svícení pozadí a subjektu.
• Zelená v garderobě. Cokoli v barvě pozadí zmizí. Zkontrolujte i drobné potisky a doplňky.
• Zmačkané plátno. Záhyby vytvářejí stíny a lesky. Napněte látku nebo využijte pevné pozadí.
• Neodpovídající světlo. Směr a teplota světla na subjektu má sedět k dosazenému pozadí, jinak koláž prozradí sama sebe.

Kde greenscreen nafotíte v Brně?

Greenscreen stojí a padá s prostorem a nasvícením — a přesně to je důvod, proč se vyplatí jít do studia s hotovým zázemím místo improvizace doma. V našem studiu na 240 m² v Brně na to máte scénu Backdrop Wall, která má mimo jiné sytě zelené pozadí přímo pro chroma key, a k tomu softboxy Fomei, kterými pozadí i subjekt nasvítíte odděleně a rovnoměrně. Osvětlení i zázemí jsou v ceně, takže si nemusíte nic přivážet.

Prostor je dost velký na to, abyste od plátna pohodlně odstoupili a spill vůbec nevznikl — ať už točíte stream, produktovou ukázku nebo reklamu s vloženým pozadím. Ceny začínají na 1 000 Kč/h bez DPH ve všední dny, o víkendu se pronajímá celodenně. Termín si zarezervujete online přes rezervaci a zbytek — tedy dobré světlo a čisté pozadí — máte připravený na místě.